Informujeme

Moderace (snížení) jednostranně započtené smluvní pokuty

Smluvní pokuta je v rámci soukromého práva běžným institutem, který v pojmosloví současného občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) utvrzuje dluh dlužníka vůči jeho věřiteli (viz ustanovení § 2048 a násl. občanského zákoníku). V případě, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, současná i dřívější právní úprava umožňuje, aby soud takovou výši smluvní pokuty v rámci svého moderačního práva snížil. V dnes účinném občanském zákoníku je tato možnost soudu zakotvena v ustanovení § 2051. Dřívější judikatura soudů dovozovala, že za situace, kdy věřitel, kterému vznikl nárok na nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, jednostranně započetl svou pohledávku z tohoto titulu vůči pohledávce svého dlužníka, soud již nemohl své moderační právo uplatnit, neboť pohledávka z titulu nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty zanikla a není tedy co moderovat. Nejvyšší soud však svou dosavadní rozhodovací praxi změnil, když ve svém rozhodnutí ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016, dospěl mimo jiné k závěru, že „právní úprava moderace smluvní pokuty v § 301 obch. zák. je kogentní. Strany se nemohou od ní dohodou odchýlit (srov. § 263 obch. zák.). Strany si tak nemohou dohodou vyloučit moderaci smluvní pokuty. Tím spíše nemůže moderaci smluvní pokuty vyloučit jedna ze stran svým jednostranným právním jednáním (zápočtem).“ Z uvedené citace je patrné, že se dotčené rozhodnutí Nejvyššího soudu týká právní úpravy účinné do 31. prosince 2013, a je tedy otázkou, zda se tento závěr uplatní i v případě současné právní úpravy. Rozhodující bude přitom zjištění, zda ustanovení § 2051 občanského zákoníku má kogentního povahu či nikoli. Z textace tohoto ustanovení to sice na první pohled není zřejmé, ale s ohledem na jeho smysl zastáváme názor, že předmětné ustanovení kogentní je, tudíž výše uvedený závěr vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu by měl být plně aplikovatelný i za nynější právní úpravy. Bude však nezbytné vyčkat, zda se skutečně změna v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k nové právní úpravě a bude potvrzeno stanovisko Nejvyššího soudu z předmětného rozhodnutí, že „je-li smluvní pokuta nepřiměřená, nemůže jednostranným zápočtem dojít v rozsahu její nepřiměřené výše k zániku pohledávky ze smluvní pokuty, ani k zániku pohledávky, proti níž je započítáváno.“