Informujeme

Tzv. souběh funkcí je možný

Právní ale i širší odborná veřejnost po dlouhou dobu řešila otázku, zda je možné, aby člen statutárního orgánu obchodní korporace uzavřel pracovní poměr s touto korporací, jehož předmětem by byl výkon činností, jež spadají do obchodního vedení. Judikatura se k této otázce stavěla a stále staví negativně, tj. zastává názor, že takový pracovní poměr uzavřít nelze. Vedle toho však judikatura dovozovala, že se vztah mezi členem statutárního orgánu obchodní korporace a touto korporací za žádných okolností nemůže řídit zákoníkem práce. Tato zcela konstantní judikatura soudů byla narušena nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 190/15, přičemž na tento nález musel časem zareagovat i Nejvyšší soud, což se stalo v rámci rozhodnutí jeho velkého senátu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017. Naposledy uvedeným rozhodnutím se tedy Nejvyšší soud odchýlil od své dosavadní rozhodovací praxe a dospěl k závěru, že „člen statutárního orgánu obchodní korporace a tato obchodní korporace se mohou odchýlit od pravidla vyjádřeného v § 66 odst. 2 větě první obch. zák. (podle kterého se jejich vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě) i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce.“ Přestože Nejvyšší soud v daném rozhodnutí posuzoval situaci z doby účinnosti obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb.), jeho závěry se uplatní i za účinnosti zákona o obchodních korporacích, neboť také ustanovení § 59 odst. 1 zákona o obchodních korporacích je dispozitivní a strany se tak mají možnost od něj odchýlit. Je tedy možno uzavřít, že pracovní poměr na výkon funkce člena statutárního orgánu není sice stále možné platně uzavřít, neboť výkon funkce člena není výkonem závislé práce ve smyslu zákoníku práce, ale není možné členovi statutárního orgánu obchodní korporace a této korporaci bránit, aby se dílčí otázky jejich vztahu řídily zákoníkem práce, tj. aby svůj vztah „podřídili“ režimu zákoníku práce. Takové podřízení však nikdy nemůže mít vliv na ty oblasti vzájemného vztahu, které z logiky věci musí spadat do oblasti korporátního práva. Zejména se tak není možné odchýlit od pravidel upravujících:  

1. vznik a zánik funkce člena statutárního orgánu,
2. jednotlivé předpoklady výkonu funkce a důsledky, pokud tyto předpoklady nejsou dány,
3. odměňování členů statutárních orgánů,
4. formu smlouvy o výkonu funkce a povinnost jejího schválení příslušným orgánem,
5. povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a důsledky jejího porušení.